Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bludy

Ahoj pratele,
dnes jsem napsal tento fejeton, ktery posilam jenom kamaradum, protoze si myslim, ze je prilis odvazny na opublikovani verejne. Mozna, ze by byli nekteri ctenari pohorseni. Takze... u tohoto nebude provedena korektura moji pani profesorkou cestiny. Je to tak, jak to vyslo ‘z pera’ (ale z toho bez kosti - smysl dostanete po precteni fejetonu).


Jak bylo krásné po delší době opět zavítat do hospody u Rudého Klokana. Díky povodním, které tento útulek zdevastovaly, majitel Jim Short za peníze od pojišťovny hospodu zvelebil. Přestavěl ji v duchu starých časů, kdy zlatokopové tuto část Nového Jižního Walesu obývali. Bar ze starých fošen, nábytek zrovna tak ze starého, těžkého dřeva eukalyptů, stěny pokryté zašlými dobovými fotkami zlatokopů, farmářů a dřevorubců, kteří tvrdě v Austrálii začínali. Mnohem útulnější atmosféra než ty, které v dnešní době existují ve studených, moderních lokálech velkoměst.

Hospodský Jim sem svým oblečením patřil jako vemeno ke krávě. Propocený kovbojský klobouk, kolem krku červený šátek, kožená vesta a zástěra se jménem hospody. Dohromady s celkovou vizáží obličeje hospodského, který pokrýval šedivý plnovous, to všechno patřilo k dekóru. Tři mosazné pípy obalené ledem člověka zmoženého žízní občerstvily nejenom australským pivem, ale k mému nemalému a milému překvapení se zde čepoval i náš Budvárek. Dvacáté první století se zde podepsalo zákazem kouření. Což jsem, oproti upoceným farmářům, kvitoval se zadostučiněním.

“Tak co, kamaráde, jak je?”, zeptal se přátelsky Jim a pevným stiskem mi málem rozdrtil kosti v pravici.  “A co říkáš hospodě?”, pyšně dodal. “Príma, co?”

“To teda gratuluju, Jime”, řekl jsem a objednal si druhé pivo. “Musím říct, že je to tady trochu jako v ráji. A chlapi nekecají samý nesmysle tak, jako je tomu v barech ve městech. Tady se mluví o životě.”

“Tak, tak”, souhlasil Jim a dodal, že v jeho hospodě každý mluví tak, jak mu zobák narostl. “Kunčafti jsou tvrdě pracující farmáři a ti nemají náladu na nějaký ty politický kraviny a tu korektnost, která dneska převládá u vás ve městech.”
Jim dodal, že politika se u něj v lokále nepěstuje. U něho se debatuje o počasí, o tom, jestli bude zase sucho, kdy zasít, kdy sklízet, jak jdou ceny za dobytek a za vlnu pořád dolů a jak Číňani za chvíli budou vlastnit celou Austrálii. Samozřejmě, že se vedou spory, který fotbalový tým letos vyhraje, jak běhají koně a na jakého je nejlepší vsadit. Hospodou vládne taková typicky chlapská, dobrá, bodrá nálada. Jen na ten zákaz kouření si všichni trpce stěžují.

“No jo, chlapi, ale když vono je to fakt ale hrozně škodlivý”, utrousil jsem trochu nesměle.

“Na něco člověk umřít musí”, pronesl lakonicky svatou pravdu farmář Fred a dodal, ze věda stejně nic neví, protože jsou to všechno bludy. “Voni ty makovice vždycky najdou něco novýho, co tě zabije. Jeden den to doporučujou, a příští zjistí, že je to škodlivý. A vůbec, vždyť je maj v kapse ty firmy, co vyráběj ty pilulky!“

“Jo, jsou to všechno bludy”, připojil se do debaty chlap tenký jako bič s rukama rozbrázděnýma žilami jako provazy. “Všechno, čím nás byrokrati a vláda krmí, jsou kecy, vejmysly a lži!”, řekl a aby si spravil náladu, tak jedním rázem do sebe nalil půllitr oroseného piva. Hřbetem ruky si otřel pěnu, říhnul a dodal, že to všechno přivede Austrálii do neštěstí.

“Nejvíc se mi líbí, jak nám říkaj, že všichni ti imigranti jsou pro nás děsně dobrý, protože tím, že kupujou spotřební zboží, tak stimulujou ekonomiku. Ale to, že všechny ty ledničky a televize a kdovíco všechno je vyráběný v Číně, kam jde taky profit, to už nikomu zřejmě nedojde”, řekl jeden muž a dodal, že nám věší bulíka na nos.

“To je to samý s prací. To nám furt říkaj, jak nám bude dobře, protože imigranti budou dělat jako mourovatí, a to hlavně práce, kterých se my prý štítíme.”

“Jaký práce asi budou dělat, když žádná práce vlastě neexistuje”, přidal polínko do debaty další chlap.

“To a Muslimani”, ozval se doposud nic neříkající, zasmušile vypadající chlápek, sedící v rohu u okna lokálu.

“No to je fakt, ty nám tu byl čert dlužnej. Ti nám ještě jednou krky podřežou”, s netajenou záští řekl další farmář a uplivl si na podlahu.

“Anebo nám daj bombu na knír!”, ulevil si napolovic s humorem další piják.  “Evropa je prej už teď v prdeli. Pak jsme na řadě my”, dodal a pokřižoval se.

“Tak hele, zaprve, mně tady nikdo nebude plivat na zem, a zadruhý, nechci tady slyšet žádný kecy o politice, ať už se jedná vo jakoukoliv!”, zahřměl Jim od pípy. “I když tedy s váma musím souhlasit co se týka těch bludů. Čemu teď lidi houfně věřej, je tedy fakt neskutečný”, řekl již smířlivějším hlasem Jim.

“Pánové, hlavně nevěřte ničemu, co vidíte nebo slyšíte na Internetu”, řekl jsem vážně. “To je samej podvod, dezinformace a hoax”, dodal jsem.

“Vo tom nám nic neříkej”, vložil se do debaty další chlap s prostým výrazem v obličeji. “Já sem nedávno čet nějakou zprávu, kde docela vážně říkali, co ženskejch prej věří, že v tom máme kost! Já sem z toho byl nakonec tak zblblej, že i sám jsem tomu začal věřit, protože jak jinak by se to, že jo…Teprve můj doktor mi vysvětlil, že je to blud.”

“Jo, jen nekecej, doktor ti řekl, že tam máš gumu”, zavtipkoval další host.

To chlapy samozřejmě náramně rozveselilo. A začala hlučná debata na toto zajímavé téma. Pijáci se mohli přetrhnout, kdo řekne lepší a směšnější historku. Až přišla řada na pro změnu inteligentně vyhlížejícího muže, který zřejmě opovrhoval pivem, protože dal přednost zlaté whisky.

Ten se rozpovídal o tom, jak jsou někteří lidi naivní a věří, že Asiatky mají pohlavní ústrojí položeno horizontálně! To prý vysvětluje, proč tak často mají Asiatky kulaté nohy. Protože se jim mezi ně prý to ústrojí nevejde.

Chlapi koukali jako u vytržení. Tak něco takového ještě neslyšeli. Protože očividně nikdo neměl s asijskými ženami žádné zkušenosti, nevěřícně pokyvovali hlavami.

“No, třeba to tak je”, moudře prohodil stálý zákazník, životem protřelý pohřebák Jack Black. “Jde o jinou kulturu – jiná zem, jiný mrav. Já v péči taky žádnou dodnes neměl, abych vám s jistotou mohl říct, jestli je to pravda nebo blud.“

“Pánové”, ozval jsem se ostýchavě. Věřte mně, že je to naprostej blud!”

“Jak to víš, žes tak chytrej”, řekl jeden chlapík. “Zdá se, že vy z toho Melbourne jste taky sežrali Šalamounovo hovno”, dodal.

“Tak to vím docela přesně”, řekl jsem sebejistě. „A když budete ticho a koupíte mi pivo, tak vám to řeknu.“

“Jime, dej tady tomu z velkoměsta velký pivo.” 

“A tuplovanýho ruma“, přidal se další, chtivý mého vysvětlení.

“No, kamarádi, jak říkám, já to vím docela na tutovku, protože když jsem byl v Číně tak…”

Chlapi mě nenechali domluvit. Jeden hulákal přes druhého, navrhuje různá, jak jenom chlapi dovedou, vysvětlení.

“Já, když jsem byl v Číně, kde žijí samý Asiati, hlavně Číňani”, zdůraznil jsem, aby nedošlo k nedorozumění, “tak jsem byl v jednom hotelu a tam byla jedna krásná Číňanka a ta se rozhodla místo sejít ze schodů, tak sject dolu po zábradlí”.

“No, a co má bejt?”, “To je nějakej důkaz?”, “Jime, zaúčtuj mu to pivo a tu kořalku, je to vůl”, křičeli na hospodského nabuzení farmáři.

“Co má bejt?”, položil jsem řečnickou otázku. “No přece, když se po zadku klouzala po tom zábradlí dolu, tak TO nedělalo blblblblbl”, a ukazováčkem jsem ten zvuk předvedl na svých rtech.  “A to přece docela jednoznačně ukazuje na to, že jsou Asiatky úplně, ale úplně normální ženský.“

Lokálem na pár vteřin zavládlo ticho, než si to farmáři v hlavách zesumírovali. Pak se sálem rozlehl řev. Otrlí chlapi slzeli smíchy.

“Ty kluku jeden pitomá, ty sem musíš chodit častěj a vzdělávat nás, prostý lidi.”

Tak důležité vysvětlení, které rozšířilo intelektuální obzor pijáků, vedlo k tomu, že se na mě složili a koupili mi basičku nehorázně drahého, mnou oblíbeného Budvárka.

Tuto naši nevšední debatu v kuchyni vyslechla Jimova žena Betty. Ta celá upachtěná vešla do lokálu, mrskla utěrkou o bar, podívala se na nás a jenom pohrdlivě prohlásila: “Chlapi, tak toto se mně jenom zdá. To, že jste jako malí kluci, je pravda. To, že jste takovým bludům věřili, ukazuje, že máte vzduch mezi ušima!” A odešla zpátky do kuchyně dodělat rudého klokana na smetaně.