Jdi na obsah Jdi na menu
 


Friday Edition: Kdy musí centrální bankéři lhát

4. 8. 2017

Včerejší vysvětlení guvernéra Jiřího Rusnoka, proč musela Česká národní banka začít prosazovat politiku silnější koruny, když donedávna vynakládala tolik peněz na docílení přesného opaku, nám připomnělo slova Václava Klause o tom, kdy musí premiér nebo ministr financí lhát.
Psali jsme o tom v červnu 2013.

Češi jsou zvyklí, že jim politici a vrcholoví manažeři lžou o takových věcech, jako jsou nezákonné příjmy, střety zájmů, „férové“ veřejné tendry a amnestie. Čtenáře, který má na paměti šedesáté výročí měnové reformy z června roku 1953, by mohlo zajímat, co řekl Václav Klaus v Mladém světě v roce 1993. Prohlásil, že premiér a ministr financí nesmí nikdy lhát, ale můžou a musí lhát, když jde o měnovou reformu, výměnu peněz nebo devalvaci. Nebo když jde o národní bezpečnost, mohli bychom dodat. Současná diskuse kolem amerického programu sledování uživatelů internetu ukazuje, jak snadné je dát nějaké činnosti nálepku „otázka národní bezpečnosti“ a kriminalizovat už jen přiznání, že taková činnost existuje. Jak v dnešních Hospodářských novinách podotýká Petr Koubský, pokud Facebook, Google a další internetové společnosti pomáhají americké vládě v našem špehování, je podle práva Spojených států jejich zákonnou povinností nám o tom lhát a říct, že to nedělají.

Otázkou zůstává, kdy musí anebo nesmějí centrální bankéři lhát o svých skutečných záměrech.

Článek původně vyšel 11. června 2013 pod názvem When politicians and executives must lie.

Autor: Erik Best
Zdroj:
www.fsfinalword.cz