Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pavel

14. 10. 2007

Život je velká dráha řízená osudem a na té dráze jsou křižovatky událostí, zaznamenávající hodiny, minuty a vteřiny lidského času. A ty se nikdy nedozvíš, zda jsi o minutu neminul svou velkou lásku či o vteřinu neuhnul smrti...V březnu 2005 mi zavolala bývalá kolegyně Dáša a pozvala mě na výstavu Esoterika v Průmyslovém paláci na Výstavišti. Na podobné akce po jedné modřanské zkušenosti (Miluj svůj život) už nechodím, ale na internetu byl uveden docela zajímavý program, a tak jsem se nechala přemluvit.

 

Našla jsem stánek jedné mediálně známé astroložky. Nejspíš jako „tahák“ vystavovala nativní horoskop Karla Gotta, v jehož výkladu u 7. domu bylo uvedeno „časný sňatek“. Pobavilo mě to, ale na druhou stranu mě mírně pohoršila etická stránka: zaprvé, vysoká cena tohoto strojově zpracovaného elaborátu zdaleka neodpovídala kvalitě, a zadruhé jsem zapochybovala, zda dotyčný vůbec souhlasil s vystavením tak osobního dokumentu na veřejnosti.

Náladu mi spravila starší čísla Meduňky, která byla volně k dispozici. Zajímalo mě, jak si vede Ilona Manolevská po odchodu z časopisu Regenerace, který jsem léta odebírala.

Doma jsem v lednovém čísle Meduňky objevila novinku - Řádky proti samotě. V nich byl velmi sympatický inzerát: jakýsi makrobiotik a antroposof hledal „milou a harmonickou duši, nesvedenou světskými marnostmi, která ví, kdo je a čím se chce stát a jež sama sobě není svým vlastním vězením“. Jelikož uvedl číslo mobilu, poslala jsem SMSku s dotazem, zda našel, co hledal.
A tak jsem se seznámila s učitelem Pavlem z jednoho malého východočeského města, který byl už několik let rozvedený. Těšila jsem se, že poznám dvě oblasti, které mě už jistý čas lákaly – antroposofii a makrobiotiku.

ObrazekDo nového vztahu jsem se až dosud nijak zvlášť nehrnula: zkoušela jsem to sice párkrát v „nárazových akcích“, ale nikdy to nedopadlo dobře. Teď jsem si jen přála najít někoho, s kým si budu moci povídat o esoterice a kdo mě nebude považovat za cvoka. A znovu jsem se – pokolikáté už? – přesvědčila, jak rozdílná je mentální podstata muže a ženy a jak silné jsou karmické vazby.
Kromě kompletního českého vydání děl Rudolfa Steinera měl Pavel mnoho dalších zajímavých titulů, a tak byly naše večery s knihou v obrovských kožených křeslech velkým lákadlem, které vyvažovalo strastiplné putování po českých železnicích. Rovněž městečko se mi líbilo: ticho, zeleň, krásné okolí. Velice brzy se však začaly na povrch dostávat
rozdíly mezi námi…

Pavel se narodil o tři dny dříve, proto jsme si dost podobní; kromě Luny máme všechny planety ve stejných znameních. Ovšem v odlišných sektorech, a to byl kámen úrazu: mně například chybí Pavlova ctižádostivost spojená se systematičností a záběrem; jemu se zas nedostává mé pružnosti a optimistické velkorysosti. Seznámení s esoterikou pro mne znamenalo obrovský vnitřní přerod, pro Pavla jen nahromadění znalostí bez uplatnění v životě. Oba jsme sice intelektuálové, ale on je racionální typ zaměřený na sebe, já spíše emocionálně laděný extrovert. Mohli bychom se perfektně doplňovat, kdyby...
Pokud jde o oblasti, které mě tak přitahovaly, tak první – makrobiotika – je na můj vkus příliš restriktivní, jednostranná a chudá; navíc mi vadily cizokrajné složky výživy a zmatek v klasifikaci yin-yang. Vedla jsem s Pavlem dlouhé a vášnivé polemiky nad knihami Jarmily Průchové. Výsledkem bylo, že zůstávám u dosavadního způsobu stravování, při němž se spoléhám především na vlastní zkušenosti, “zdravý selský rozum“ a touhy svého těla. Ovšem díky makrobiotice jsem oživila jídelníček obilnými kašemi s luštěninami, které mi velice chutnají.
ObrazekAntroposofie je zas pro mě příliš silná káva; je to věda se vším všudy, složitá a odtažitá. V daný moment pokládám za ztrátu času se jí věnovat, když je kolem spousta jiných zajímavostí. Jejího zakladatele si však nesmírně vážím pro objem a hloubku díla; jen mi připadá, že předběhl dobu.

I když to na první pohled tak nevypadá, tento vztah – který se z partnerského změnil v přátelský – mě hodně naučil. Především jsem – konečně! – ztratila některé iluze o sobě i o mužích. Zadruhé jsem pochopila, že raději budu žít sama jako dosud, než tak zásadně změnit prostředí, způsob života a zvyky, ztratit zaměstnání i kontakt s rodinou a přáteli… Vlastně se cítím šťastná s tím, co mám. Ovšem naprosto „nestravitelnou“ se ukázala představa ztráty toho nejdůležitějšího, co v současném životě mám, a to je můj starý „karmický uzel“. Ve skutečnosti je to on, který mi zabránil v navázaném vztahu setrvat.