Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zákon lásky aneb epidemie dneška

(Výňatky z přednášky)

Vysoký krevní tlak je jednou z epidemií dnešních lidí. Zkusme to odvodit od slova tlak. Tlak vzniká, když dělám protitlak. Tedy, když tlačím na jistý problém a nemohu ho vyřešit, stále na něj rozumem naléhám, ale on neustupuje. A to trvá někdy měsíce i roky a neumím se s tím vyrovnat. Tlačím na problém, ale on je tu stále. Může to být problém na pracovišti, v rodině nebo s dětmi. Je to záležitost problémové situace, kterou se snažím úporně řešit, ale vyřešit ji neumím a vnitřně se tím velmi trápím.

Vzpomínám na nedávný případ, kdy přišla paní k nám do nemocnice s hodnotami tlaku 240/130. Užívala šest kombinací léků, a ne a ne ten tlak snížit.
Je nutné pohovořit s takovým pacientem a zeptat se ho, jak žije, jaký má problém, co ho trápí, čím se uvnitř zabývá. Např. ta paní se s tak vysokým tlakem léčila tři roky a jednoznačně to souviselo s tím, že jí před těmi třemi roky zemřela osmiletá dcerka. Od té doby ten tlak prudce vyletěl a nešel dát do pořádku. Stále znovu přemýšlela, jak je to možné, když je věřící, chodí do kostela, modlí se, a přesto se jí muselo toto stát.
Ta žena byla věřící, věřila v běh života podle zákonů, a přitom stále přemýšlela, proč je to tak, proč se to stalo. Takže na jedné straně věřící, a na druhé vlastně nevěřící, že tento svět je řízen zákony. Když jsme si toto rozebrali a ona pochopila, že děvčátko muselo z nějakých důvodů odejít, aby pomohlo sobě i jí, a pochopila i systém reinkarnace, prožila po našem rozhovoru noc, v které se jí všechno vyjasnilo. A ráno byl její tlak v pořádku.

Tedy za tlakem je vždy třeba vidět problémovou situaci, se kterou se ten člověk moří, rozmýšlí, hledá, je v jistém stavu napětí. V ledvinách se produkují látky, které zvyšují hodnoty krevního tlaku a na ledviny má vliv strach a citový problém v nejbližším okolí. Strach je v dnešní době další citový stav, který zmítá lidmi. Každý ho někdy prožil. Strach je situace, kdy se stáváme se svými rozumovými schopnostmi bezmocní, bezbranní. Bojíme se, protože se uskutečňuje něco, čemu nemůžeme zabránit. Ale když známe ten zákon: "Člověče, stane se ti jen to, co jsi způsobil druhým, a když to uznáš, budeš přijímat vše, co přichází", není se čeho bát. Vždy přijde ke mně jen to, co mi patří. Kdo se bojí v dnešní době, přestože tvrdí, že je věřící, ten nemá přesvědčení, že tyto zákony jsou platné a že jsou vždy mechanismem lásky. Strach je projevem toho, že člověk nemá v sobě přesvědčení o přísné laskavosti Božích zákonů. Myslí si, že se mu stane něco nevypočitatelného. Stane se mu vždy jen to, co mu patří. Takže strach hraje v těchto situacích velkou úlohu.

Ledvinové nemoci jsou signalizací citových problémů v nejbližším okolí rodiny. Když budeme k sobě poctiví, pochopíme, že ten, kdo nám udělal něco nepřijatelného, ukázal nás samé na promítacím plátně zvětšovacím sklem. Jsme to vždy my v těch druhých, jací jsme byli v minulosti, a proto se nezaobírejme jimi, ale sami sebou. To je princip odpuštění. Tím pádem se nebudeme trápit a nebudeme mít žaludeční vředy, ani zánět jícnu a další nemoci. Můžeme se zeptat, jak Ježíš, pokud platí tento zákon, mohl být ukřižován. V tomto případě se jedná o výjimku. On se neprovinil nikdy ničím. Byl to zločin, které spáchalo lidstvo na Synu Božím, a my všichni jsme za to zodpovědní. Nikdo z nás neví s jistotou, kým jsme byli v té době. Ale jeho milost pro nás je velká. Každý z nás má možnost odčinit své hříchy, když pochopí, lituje a vnitřně se změní. Naučme se vzájemně si odpouštět. V takovém okamžiku musíme doslova cítit, že nás něco pozdvihlo výš. Že jsme se zbavili jakýchsi svazků s lidmi, na které jsme byli vázáni svým uvažováním, proč mě ten nebo onen ublížil. Účelem každé nemoci je upozornit nás na naše chyby. Po vyléčení bychom se měli stát lepšími. Když nás lékař uzdraví, je to málo, když nepochopíme, proč jsme onemocněli. Toužíme-li jen po tělesném uzdravení a nechceme vědět, proč jsme onemocněli, mnoho toho nezískáme, skoro nic. Toužit po zdraví a nevědět jak žít, je pomýlené. Pokud nevíme, jak znovu získanou energii správně použít, tak je to jako kdyby se špatný řidič posadil z trabanta do formule jedna. Chvíli pojede, ale v první zatáčce vyletí. To není účel hry, být mocnější a přitom nevědět, jak jezdit - tedy žít.
Je třeba si vždy uvědomit účel nemoci a pochopit, že je milostí a láskou. Že je to jen přísný systém, který nám ukazuje, že máme žít jinak. V lásce je totiž i přísnost. I maminka, která miluje své dítě, je na ně přísná, protože ho svou přísností chrání, aby si neublížilo. A stejně laskavá přísnost je i v Božích zákonech, které nás mají dovést k trvalému stavu blaženosti. To se máme naučit zde, abychom mohli žít v duchovní sféře navždy. Sem přicházíme jen na krátkou chvíli a když to nezvládneme, musíme se vracet. Ale pozor, nebude to do nekonečna. Škola života má časový limit a musíme to do tohoto limitu stihnout. Když nestihneme, vystavujeme se nebezpečí, že vše, co jsme získali, nám bude odebráno jako duchovní majetek. Duch žije věčně a stává se tímto prožíváním vědomým, ale kdo do toho limitu svůj úkol nesplní, kdo se to nenaučí, je mu smazáno všechno. To je systém velké bolesti z té ztráty a musí začít znovu.

Autor: MUDr. Ivan Rusnák, CSc.
Zdroj:
http://www.svitanie.sk/news/epidemie-dneska/

Video:

MUDr. Rusnák absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Po celou dobu aktivní medicínské činnosti od roku 1968 do roku 2006 pracoval v oboru vnitřního lékařství se zaměřením hlavně na oblast trávících orgánů, jater, poruch látkové výměny a výživy, včetně cukrovky. V popředí přednáškové činnosti od roku 1996 byla témata směřující k pochopení vztahů mezi duševním prožíváním a souvislostmi vzniku tělesných a psychických nemocí, odraz různých typů duševního stresu na jednotlivé orgány v propojení s endokrinním systémem. Přednášky byly směřovány k hledání příčin nemocí, tedy do oblastí, ve kterých bude muset medicína udělat zásadní pokrok – pochopit zákony života týkající se i člověka jako bytosti duševně- fyzické. Další část přednášek se týkala poznávání podstat při narození člověka i při jeho odchodě z tohoto světa, využívaje dlouhodobé poznatky z praktických zkušeností v nemocnici.
Je autorem knihy Nemoc jako pomoc při poznávání Zákonů života.
Po celou dobu svého medicínského působení pracoval v Liptovském Mikuláši. Nyní žije v Liptovském Hrádku.